Jste zde:
Vytisknout
E-mail

PŘIPOMEŇME SI NEJDŘÍVE POČÁTKY KOPANÉ NA OLOMOUCKU

 Vlna sportovního hnutí, která se s koncem 19. století šířila po českých zemích, neminula ani Olomouc. Počátky české kopané zde však spadají až do doby, před rokem 1905 a to hned na dvou místech: v Olomouci a Hodolanech. Olomouc byla starobylé město s německou správou, kdežto Hodolany českou vesnicí na samém okraji Olomouce. Do obou míst kopanou přinesli studenti někdy v roce 1904, možná i o něco dříve. První český fotbalový klub v Olomouci založili bratři Tománkové někdy v roce 1905. Před tím hrávali kopanou v pražské Slavii. Stálé hřiště neměli. Hrávalo se na Envelopě, brankové tyče ke každému zápasu museli přinášet a po hře je zase uklízet. Místo brankového břevna mě1i provaz. Šatny mě1i v blízkém Wandererově hostinci. Aby klub lépe prosperoval, spojili se bratři Tománkové s německým klubem a vytvořili česko-německý klub Slavii Olomouc, který však nemě1 dlouhého trvání. V roce 1907 se utvořily na české reálce a Slovanském gymnáziu sportovní kroužky, které jednou za týden hrávaly kopanou buď mezi sebou nebo s jedenáctkami jiných tříd ze škol Olomouce či Přerova. V roce 1910 došlo ke spojení obou kroužků ve Sportovní kroužek Olomouc, který měl 2 družstva kopané a hrával na Envelopě a později na vojenském cvičišti na Novém Světě. Také oni místo branek měli přenosné tyče s provazem a podle možnosti vybírali i klubovní příspěvek, 10 krejcarů měsíčně. Nový duch přišel do kroužku v roce 1911, kdy předsedou byl zvolen redaktor Josef Friedl, který přišel do Olomouce z Přerova, kde chytal v brance. Hned v jarní sezoně se přihlásili do mistrovství. Byli zařazeni do II. třídy, ve které hrávala družstva: SK Kroměříž, SK Prostějov, SK Holešov, SK Bivoj a 3 družstva Sportovního kroužku Olomouc. Olomoučtí s převahou mistrovství vyhráli a kvalifikovali se do bojů o první třídu. Kvalifikaci hráli s rezervou SK Moravská Slavie Brno, která byla posílena několika hráči z I. A družstva. Hrálo se v Olomouci před rekordní návštěvou 900 diváků a zápas v normálním čase skončil 0 : 0. V prodloužení 2 x l0 minut domácí zvítězili 1 : 0 a postoupili do I. třídy. Za zmínku stojí, že zápas byl filmován majitelem kina Orania a potom v kině promítán. Byl to jistě pěkný úspěch mladé olomoucké kopané, který však ukázal, že bez materiálního zajištění se kopaná ani tehdy již hrát nedala. Proto také dřívější úvahy o založení řádného sportovního klubu se staly rázem aktuální. Rozhodnutí o založení SK Olomouc padlo v salonku Národního Domu, kde se sešlo na poradu několik nadšenců. Většinou to byli studenti a plnoletými mezi nimi byli jen MUDr. Kameníček, Josef Friedl, M. Miličič a Hoffmann. Podali žádost a 19. září 1912 c. k. místodržitelství v Brně povolilo ustavit sportovní klub. Ještě v zimě 1912/13 zřídili na lukách mezi Lazci a Hejčínem kluziště, kde se pilně bruslilo a kde sehráli v Olomouci poprvé hokej podle kanadských pravidel. Ve 2. etapě začali budovat hřiště na kopanou a letní plovárnu. Obě naproti klášteru Hradisko, na pravém břehu Moravy. Toto první české hřiště na kopanou v Olomouci bylo otevřeno v dubnu 1914 a vydrželo až do roku 1978, kdy muselo ustoupit zástavbě. V Hodolanech se začala organizovaně hrát kopaná ve stejné době jako v Olomouci. Přinesli ji tam také hodolanští studenti, kteří studovali v Olomouci a kopanou hrávali ve sportovních hrách na školách. Ale vývoj kopané zde šel jinou cestou. Na její rozvoj měli vliv především dělníci, kteří přicházeli za prací do rozvíjejících se hodolanských továren a k železnici a kteří často byli již dobrými fotbalisty. Pro vznik sportovního klubu v Hodolanech nastala příznivá situace, kdy v březnu 1912 pronajala obec hodolanskému Sokolu cvičiště u nově vytyčené ulice "V Končinách". Dnes je toto místo zastavěno a ohraničeno ulicemi Fűgnerovou, Chelčického a Lipenskou. Na hřiště se odstěhovali i fotbalisté, a aby mohli kopanou hrát závodně, vytvořili si klub, který nazvali Sportovní sdružení Hodolany. V březnu 1913 c. k. místodržitelství v Brně schválilo změnu názvu na SK Hodolany. V roce 1912 a 1913 SK Hodolany hrával jen nepovinné mistrovství „B“ a teprve v roce 1914 byl zařazen do povinného mistrovství „A“. Tam hrával i SK Olomouc a je třeba uvést, že tito dva sousedé se velmi rychle rozkamarádili.

FOTBAL ZA PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY V LETECH 1914 – 1918

Když v červenci 1914 vypukla první světová válka, po odchodu studentů na studie do Prahy a po nástupu do vojenské služby, první družstvo SK Olomouc se rozpadlo. Ustavili však družstvo nové, které nemělo dostatek hráčů a tak často museli hráče shánět před zápasem i mezi diváky. S přibývajícími válečnými léty fotbalová činnost téměř ustala. Znovu začal a ožívat v roce 1917, kdy dokonce 4. listopadu Olomouc doma porazila Brno 2 : 1, ale za týden odešla z Brna s porážkou 1 : 14. V tomto posledním roce války na Moravě existovaly kluby: SK Olomouc, SK Hodolany, Olympia Kroměříž, SK Slezská Ostrava, Beskyd Orlová a snad ještě i jiné. Kopaná se začala aktivizovat. Poněvadž odbočka českého svazu fotbalového na Moravě zanikla, ustavili v Brně Moravskou-slezskou sportovní radu (MSSR). Tato v druhé polovině roku 1918 vyhlásila novou fotbalovou soutěž - Turnaj o Moravský pohár, který se hrál vylučovacím způsobem. První zápas této soutěže se hrál na Hané 1. září a SK Olomouc v něm porazil SK Hodolany 4 : 2, za týden porazil SK Prostějov 2 : 1, ale 22. září ve finále v Brně prohrál s SK Židenice 4 : 8. Pak ještě na 28. říjen 1918 bylo připraveno do Brna meziměstské utkání Brno - Olomouc, ale toto se již neuskutečnilo, protože téhož dne byla vyhlášena samostatná Československá republika.

KOPANÁ V PRVNÍCH LETECH SVOBODNÉ VLASTI

Tělovýchovné a sportovní hnutí se sice ve svobodné republice začalo bouřlivě rozvíjet, ale bylo velmi roztříštěné, téměř se žádnou státní podporou. Kopaná, která od roku 1915 do roku 1919 zvětšila svou členskou základnu více než 5x, se rázem stala největším a nejoblíbenějším sportovním odvětvím, ale s velikými problémy. Hned první valná schůze Českého fotbalového svazu, která byla zahájena 26. ledna 1919 se musela konat na třikrát a nový výbor mohl být ustaven až 23. února. Bylo to proto, že staré předválečné spory mezi Slavií a Spartou, které nebyly vlastně ničím jiným než bojem o ovládnutí československé kopané, projevovaly se nyní v daleko větší míře. Více a více se množící prohřešky proti amatérismu. A navíc, v těchto sporech si mnoho lidí přihřívalo osobní polívčičku, protože vystihli, že v takové situaci může být kopaná pro ně zlatým dolem. Toto všechno a mnoho dalšího tvořilo tehdy velmi neradostnou atmosféru v celém tehdejším sportu a hlavně v kopané, kterou velmi poškozovalo. V tomto všem byly také hlavní příčiny, proč se tělocvičné spolky odtahovaly od kopané. Tato prvá léta ve svobodné vlasti na Olomoucku v kopané jsou charakterizována jednak oživením činnosti dosavadních 2 sportovních klubů SK Olomouc a SK Hodolany, jednak podílením se prvého z nich na organizační práci ve vyšších složkách a konečně vznikáním nových klubů nebo alespoň jedenáctek. Sportovní poválečná vlna zachvátila i Hanou a brzy po válce na Olomoucku začaly vznikat další kluby kopané. Je třeba uvést, že tehdy nehrály kopanou jen řádně organizované sportovní kluby, nýbrž i nejrůznější jedenáctky. Mezi ně patřily hlavně jedenáctky vojenské, protože tehdy v Olomouci byla silná posádka. Tyto jedenáctky hrávaly na posádkovém hřišti, které již v roce 1920 bylo zbudováno z podnětu velikého příznivce sportu divizního generála Kroupy. Bylo na místě dnešního areálu Moravských tiskařských závodů, na třídě Lidových milicí. V roce 1939 po okupaci bylo zrušeno. Prvním civilním klubem, který vzniknul hned v roce 1919, byl AFK Hejčín, který velmi brzy změnil název na SK Hejčín. Později několikrát změnil své jméno a vlastně trvá do dnešní doby v pokračovateli TJ SIGMA ZTS Olomouc. Pak to byla řada klubů a klubečků, častokráte jen "truc-klubů". A konečně to byla řada klubů, které vznikly z nejrůznějších důvodů, často ne sportovních a když nesplnily naděje svých zakladatelů, po delší či kratší době zanikly nebo se sloučily s jiným klubem. Tak v roce 1920 vznikl SK Haná Novosady, který měl hřiště naproti Novosadské sokolovny a který v roce 1923 fúzoval s ČSS Olomouc. V roce 1921 v Olomouci hrával Slavoj Olomouc a v roce 1922 na vojenském cvičišti SK Slavia Olomouc. Na Nových Sadech byl také židovský klub ŽSK Hakoah Olomouc, který si vybudoval hřiště mezi dnešní ulicí Rooseweltovou a Rokycanovou, ale stejně jako SK Makabi Olomouc již ve dvacátých letech zanikl. V roce 1922 byla založena ČSS Olomouc, která vznikla na protest proti tehdejším neradostným poměrům v našem fotbale. Po celou dobu své činnosti pracovala ryze amatérsky. V roce 1923, tehdy na „vzdáleném“ zemědělském předměstí, vznikl SK Chválkovice. A aby náš výpočet, pokud ovšem je to možno, byl alespoň co nejúplnější, je třeba uvést, že hned po první světové válce olomoučtí občané německé národnosti mě1i svůj fotbalový klub SV Olműtz, který měl hřiště tam, kde dnes stojí zimní stadion.

DVOJVLÁDÍ V ČESKOSLOVENSKÉ KOPANÉ

 V poválečné době světová kopaná nebyla bez problémů a samozřejmě že tyto se nevyhnuly ani bouřlivě se rozvíjejícímu československému fotbalu. Již jsem uvedl, že Stále hlasitěji a hlasitěji se ozývaly hlasy u nás proti jednání fotbalového vedení, které v roce 1923 vyvrcholily. V tomto roce propukla v novinách aféra hráče Kolenatého, který obdržel od Slavie za přestup nebývale vysokou sumu a tak se fotbalový svaz odhodlal zakročit. Potrestal hráče Kolenatého i Slavii, ale Slavie i Kolenatý hráli dál. Celá veřejnost nyní čekala, jak zakročí výborová schůze svazu. A dočkala se - Slavie i Kolenatý byli omilostněni. Toto vyvolalo veliké pobouření. Ozvaly se ostatní fotbalové župy, začala rázná jednání, ale když se nedocházelo k žádnému konci, zástupci žup Hanácké, Západomoravské, Slezské, Východočeské, Jihočeské, atd. se odhodlali řešit zlořády po svém. Na 31. květen 1923 svolali do Přerova schůzi svých zástupců a ustavili československou fotbalovou amatérskou unii, v domnění, že většina klubů půjde s nimi a tím činovníci Československého Fotbalového svazu budou muset odstoupit. Ale ukázalo se, že se mýlili, Československý fotbalový svaz nekapituloval, protože měl dostatek oddílů v Praze i ve středních Čechách, ale i některé v revoltujících župách. Nastalo fotbalové dvojvládí, nastal boj mezi Svazem a Unií, ale i v župách mezi kluby, ba dokonce i uvnitř jednotlivých klubů, protože málokde byli všichni stejného mínění. Jednalo se hlavně o otázku amatérismu a profesionalismu. Je třeba připomenout, že otázka profesionalismu byla tehdy „horká“ ve všech státech. Mezinárodní federace kopané /FIFA/ dlouho mlčela a profesionalismus zavedla až v roce 1924. V Československu byl otevřený profesionalismus zaveden o rok později a tehdy se k němu přihlásilo 17 klubů a v nich 139 hráčů. Dokonce u nás v roce 1925 byla ustavena asociační profesionální liga kopané. Neosvědčila se však a ještě v témže roce se opět hrála svazová liga. Je samozřejmé, že hanácká kopaná v počátcích první republiky všechno dobré i zlé prodě1ávala s kopanou, v Československu. Při ustavení Unie se stal předním činovníkem jeden ze zakladatelů SK Olomouc a později ČSS Olomouc redaktor Friedl. Všechny kluby Hanácké župy vstoupily do Unie, kromě SK Olomouc, Hanácké Slavie Kroměříž, Sparty Prostějov a Sparty Kojetín. Rozdvojením vedení kopané nastala pro oddíly svízelná doba. Unijní kluby nesmě1y hrát s kluby svazovými a naopak, tím nebylo dostatek soupeřů a z dřívějších přátel počali se stávat nepřátelé na život a na smrt. Naštěstí však zdravý rozum brzy zvítězil. Spor byl vyřešen v roce 1925 tak, že soutěže byly rozděleny na amatérské a profesionální.

KONEC DVOJVLÁDÍ A POČÁTKY DEMOKRATISACE ČsSF.

 V následujících letech přibyly další oddíly. Tak v roce 1924 byl v Olomouci otevřen nový sportovní stadion, který byl vy budován z prostředků vysokých církevních kruhů a Moravsko-slezské banky. Dostal název Orelský stadion a ředitel uvedené banky ustavil na něm sportovní klub SK Čechie Olomouc. Tato měla mužstvo složené z profesionálů většinou z Prahy. Hrávali dobrou kopanou a z počátku měli i pěkné návštěvy. Protože však těm, kteří jej založili, nepřinesl to, co si od něj slibovali, v roce 1939 zanikl. Později na Orelském stadionu hrával AC Stadion a pak SK Železničáři Olomouc a i jiné jedenáctky. V roce 1973 byl stadion zrušen a zastavěn. Stával na levém břehu Moravy u cesty z Olomouce do Černovíra , tam kde stoji dnes bývalý Dům Družby (v současnosti firma Hopi). V roce 1924 vznikl SK Litovel, 1929 AFK Příkazy a v roce 1931 SK Černovír. Tento začínal za podpory a pomoci STAKU /zkratka STAK znamenala "Sdružení tělovýchovných amatérských klubů"/. Sdružení bylo pod patronací Čsl. strany nár. socialistické a pomohlo založit celou řadu oddílů, které však velmi brzy přecházely do ČsSF /Československého svazu fotbalového/, aby se mohly účastnit řádných soutěží. V roce 1935 sdružení zaniklo. Vroce 1931 vznikl také Novohodolanský SK, který měl hřiště u nadjezdu přes železnici. Zanikl začátkem okupace. Nebyli bychom zase úplní, kdybychom neuvedli, že v Olomouci v těchto a hlavně v pozdějších letech existovaly ještě 3 německé kluby. Byly to DFS Schwabe a HS Hertha, které byly v činnosti jen krátkou dobu a pak FS Neustift, který měl hřiště proti novosadskému hřbitovu a zanikl koncem druhé světové války. Zatím se v Praze poměry v ČsSF mnoho nezměnily. Středočeské kluby si stále udržovaly uměle vytvářenou většinu a tím nadvládu ve svazu a ostatní kluby čas od času proti tomu tiše nebo hlasitěji protestovaly. Situace pomalu dozrávala, až konečně přišla doba řešení poměrů, které brzdily rozvoj kopané. Prvním krokem k odstranění nadvlády středočeských klubů nad ostatními /venkovem/ bylo rozhodnutí ČsSF z roku 1939, kterým župy dostaly poměrné zastoupení jak ve výboru svazu, tak i na valné hromadě podle počtu registrovaných hráčů a ne jak bylo dosud, podle jakési pomyslné velikosti a významu. Tím se poměry alespoň trochu uklidnily, ale hlavní věcí bylo, že to byla perspektivní základna pro vývoj. Ten přišel v roce 1932, kdy v československé kopané došlo k významné změně. Byly zrušeny dvoje dosud probíhající soutěže - amatérské a profesionální a byla ustavena jedna celostátní liga a její nižší složky - divize. Praxe totiž ukázala, že rozdělovat u nás fotbalové hráče na tyto dvě kategorie je mírně řečeno nelogické. Vždyť v roce 1931, kdy na území ČSR bylo registrováno 57384 hráčů kopané, bylo z tohoto počtu jen 227 profesionálů. A navíc: předpisy určovaly, že profesionální hráč kopané musí mít vyplácenou měsíční gáži nejméně 200,- Kčs. Skutečnost však byla taková, že velmi často mnohé kluby zůstávaly hráčům i toto minimum dlužny a naproti tomu, v jiných klubech, kde neměly profesionály, dostávali hráči daleko bohatší odměny. Hlavní rozdíl však byl v tom, že za přestup amatéra mateřský klub neměl žádné výchovné, kdežto za přestup profesionála se draze platilo. Proto byl zaveden jakýsi poloprofesionalismus - kluby s placenými hráči.

 

2-1931-1946

3-sportklubcer

Historické znaky SK Černovír

 

A JAKÝ BYL POČÁTEK ČERNOVÍRSKÉHO FOTBALU?

 V·Černovíře a přilehlých Lazcích bylo vždy mnoho mládeže, která měla velké pochopení pro sport. Několikrát zde vzešla myšlenka založit fotbalový klub, vždy když mělo dojít k uskutečnění, narazili tito odvážlivci na překážky. Nebylo vůbec pochopení u starších a vážených občanů, od nichž bylo potřeba někdy jen trochu doporučení. Přece se ale našli jedinci, kteří věc vzali za svou. A tak konečně došlo 24. listopadu 1931 ke svolání informační schůze. Tehdy nabídlo nám svoji pomoc "Sdružení tělovýchovných amatérských klubů" (STAK). První schůze byla řízena delegáty STAK župy za přítomnosti 21 zájemců a zvolen přípravný výbor k řádnému založení klubu. Do čela byli postaveni: Černý O., Bažant L., Špičák M. a Wilhelm R. Na základě usnesení přípravného výboru v prosinci 1931, byla svolána ustavující schůze, kde byli zvoleni tito funkcionáři: předsedou Werner Ed., místopř. Černý O., pokl. Špičák M., sekretářem Bažant L. a dále Wilhelm R., Petr F., Okleštěk A., Doležel J, Skácel R., Frýdecký A., Ochman K., Černý J., Tesař J, Slouka L., Slouka J., Slouka Jos. a Šubert J. Podle pozdějšího usnesení byli zakládajícími členy klubu jmenováni: Černý O., Werner Ed., Wilhelm R., Špičák M., Doležel J., Bažant L., Okleštěk A., Slouka Jos., Ladislav a Jaroslav, Šubert J. a Žák Josef.

4-prvn vbor

První výbor SK Černovír

 

Sportovní klub, byl sice založen, ale netěšil se oblibě. Pohlíželo se na něj jako ne něco zbytečného a veřejné míněni bylo utvrzeno v tom, že se „to“ stejně za krátký čas zase rozpadne. Nestalo se tak, naopak, řady oddílu se stávaly početnějšími a chuť k práci byla stále větší. Nastaly starosti o hřiště a inventář. Místní jednota Orla propůjčila k zápasům orelský stadionu v Olomouci. Podle dochované tabulky z jara 1932 figuroval SK Černovír v 1. A třídě STAKU na 3. místě s15 body, statistikou 9-7-1-1a skóre 23:8. Na druhé valné hromadě 27. listopadu 1932 dostalo se klubu nového vedení. Starý výbor byl doplněn několika novými a zkušenějšími členy, mezi jinými také Jaroslavem Seidlem, dřívějším členem SK Hejčín. Ten zde dovedl plně uplatnit svoje dříve získané zkušenosti a přispěl velkou měrou k rozmachu klubu. Spolková činnost byla stále intenzivnější a tak již v prosinci 1932 byl založen lyžařský odbor. Vedením tohoto byli pověřeni: Fait Aug., Pokorný Fr., Pohlídal Frant. Již v samých začátcích čítal odbor 15 členů. Četné zájezdy a závody svědčily o velkém zájmu členstva. Přesto, že byly již splněny všechny předpoklady pro zdárný vývoj klubu, ukázaly se po čase veliké překážky. Vedení STAK dávalo pociťovat svoji politickou tendenci a byly zde ještě jiné důvody, pro které bylo rozhodnuto vystoupit z této organizace a žádat o přijetí do HHŽF. Žádost byla schválena a SK Černovír se stal 18. ledna 1933 řádným členem HHŽF.

 

5-narodni listy 70 9 4 1932

Národní Listy 9. 4. 1932

7-narodni listy 161 13 6 1933

Národní Listy 13. 6. 1933

6-narodni listy 345 14 12 1932

Národní Listy 14. 12. 1932

 

 

Při vstupu do této organizace měl klub následující vedení: předseda Ochman Karel dále Wilhelm R., Bažant L., Seidl J., Tesař K., Pohlídal S., Slouka L. a Jar., Okleštěk A., Velička J., Bednařík Flor., Ochman F., Černý Jos., Pohlídal F., kteří byli zárukou dalšího rozvoje klubu. Po předcházejícím jednání s jednotou Orla v Olomouci pronajal si SK Černovír stadion na celý rok za poplatek K 2000. Tím byl vlastně dán předpoklad pro další nerušenou celoroční činnost na hřišti. Stav členské základny vykazoval 89 členů. Bezvadné chování členstva získalo další sympatie, dobré výsledky na hřišti ještě více příznivců. V únoru 1933 převzal funkci dorosteneckého referenta Jaroslav Seidl a ustavil dorosteneckou jedenáctku.

 8-narodni listy 73 18 2 1933

Národní Listy 18. 2. 1933

 

Po ukončení fotbalové sezony byl ustaven hokejový odbor. Předsedou byl zvolen Bednařík F., sekr. Zamykal A., pokl. Pohlídal S., dále Seidl J., Bažant L. Odbor se měl čile k životu, neboť i zde bylo dost schopných hráčů. Třetí valná hromada, která se konala 10. prosince 1933, nepřinesla ve vedení žádné podstatné změny. V té době začala místní Dělnická tělocvičná jednota stavět spolkový dům, a jelikož měla v projektech také vybudování hřiště, projevil klub zájem. Došlo k jednání obou spolků a byla uzavřena dohoda. Hřiště bylo vybudováno z mrtvého ramene řeky Moravy za Dělnickým domem. Bylo zapotřebí mnoho namáhavé a obětavé práce aby vzniklo nové škvárové hřiště vyhovující pravidlům kopané. V únoru 1934 začaly první práce, aby se za dva měsíce, tj. 1. dubna 1934 v Černovíře hrál první fotbalový zápas. Tím, že bylo hřiště v místě, byl klub rozšířen o další odbor ženské házené. K definitivnímu ustavení došlo však až na podzim roku 1935 za přičinění L. Bažanta a. M. Tihelkové. Ochota, obětavost a láska ke klubu se předstihovaly a hráči si stále platili cestovné na různé zájezdy sami. Až usnesením výboru ze dne 19. února 1934 bylo rozhodnuto, aby hráči více cestovné neplatili. Rok 1934 zastihl náš klub ve velkém rozmachu. Všechna mužstva si vedla velice úspěšně a bylo to naše I. mužstvo, které vyhrálo v sezóně 1933-1934 mistrovství IV. třídy bez jediné porážky se statistikou 8-7-1-0, 15 body a skóre 35:7. Kapitánem mužstva byl Jaroslav Seidl. Z hráčů nebyl během mistrovství nikdo vyloučen ani potrestán. Reorganizací župního mistrovství jsme postoupili až do II. tř. HHŽF. V únoru 1934 byl dosavadní sekretář Antonín Zamykal přeložen služebně do Brna. Jeho funkci převzal Seidl Jaroslav.

 

 9-1934

Mužstvo kolem roku 1934
Zleva: Pelc, Stibor C., Tesař, Zajíček, Prior, Bažant, Slouka, Seidl, Stibor O., Tihelka, Sukup

 

Čtvrtá řádná valná hromada přinesla na vedoucích místech určité změny. Předsedou byl zvolen Antonín Mrázek. Rok 1935 byl v historii klubu perným rokem. Mužstvo figurovalo v tabulce soutěžního ročníku 1934-1935 II. třídy po podzimní části na 7. místě (konečný výsledek zatím neznámý). Nastaly různé osobní neshody, které měly veliký vliv na vedení. Následkem toho se konala 10. srpna 1935 mimořádná valná hromada, jež měla rušný průběh. Do čela klubu byl postaven Josef Žák, který byl později jmenován čestným předsedou za velké zásluhy o povznesení klubu. Dalšími členy výboru byli zvoleni: místopř. Ochman F., sekr. Jaroslav Seidl, pokl. Vajda F., dále Bažant L., Mrázek A., Čohan J., Josef Benýšek, Josef Tihelka, Kolář F., Červinek F., Jul. a Jar. Čapka, Bartl A., Peutelschmid J., Kyselý K., Zamykal A., Slouka L. a Jan Gottwald. Přes různé útoky na vedení klubu se intenzivně pracovalo a časem se situace stabilizovala.

 10-matka

Článek z tisku kolem roku 1934

 

Na páté valné hromadě 22. 12. 1935 se mohl klub pochlubit pěti odbory. Byly to: fotbalový, hokejový, lyžařský, ženská házená a odbor zábavní. Celkem měl SK Černovír k tomuto dni 98 členů a 25 dorostenců. Vedením klubu byli pověřeni předseda Josef Žák, místopř. Flor. Bednařík, sekr. Jar. Seidl, pokl. Fr. Vajda, Al. Bartl, J. Peutelschmid, A. Zamykal, Mrázek, St, Nohejl, Jul. Červinek, Jan Čohan, K. Procházka, J. Čapka, J. Benýšek, L. Slouka, Frant. Kolář, Jos. Pohlídal, Al. Okleštěk, Jan Gottwald a L. Bažant.

Tabulka II. třídy „Sever“:

Pořadí Klub Z V R P Skóre Body
1. SK Brodek u Přerova 20 16 2 2 75:34 34
2. SK Union Lověšice 20 15 0 5 67:29 30
3. SK Zábřeh 20 14 2 4 72:35 30
4. SK Černovír 20 12 3 5 89:39 27
5. SK Štěpánov 20 11 3 6 61:35 25
6. SK Holice  20 10 3 7 59:46 23
7. SK Slavoj Předmostí 20 9 1 10 61:56 19
8. SK Bohuňovice 20 7 2 11 37:61 16
9. SK Novohodolanský 20 4 1 15 30:92 9
10. SK Moravan Hodolany 20 3 1 16 22:84 7
11. SK Nové Sady
20 0 0 20 1:63 0

 První dochovaná kompletní tabulka je z ročníku 1935-1936

 

Páté výročí vzniku zastihlo oddíl v plné práci a bylo ho vzpomenuto na slavnostní jubilejní valné hromadě 17. 7. 1936. Mužstvo v ročníku 1935-1936 ve II. tř. skupina server obsadilo 4. místo a stalo se sedmým nejúspěšnějším týmem v okrese Olomouc. V neděli 27. 12. 1936 se konala šestá valná hromada v nové klubovní místnosti u K. Kašpara. Schůze měla hladký průběh a předsedou byl zvolen opět Josef Žák. Další členové výboru: I. místopř. Jan Peutelschmid, II.místopř. Ant. Mrázek, sekr, Flor, Bednařík, pokl, Fr. Vajda, J. Němec, Jan Gottwald, Josef Pohlídal, Al. Okleštěk, Lad. Slouka, L. Bažant., Jan Čohan, Jos. Benýšek, K. Procházka, Jan Pohlídal, Rud. Dvorský, Jar. Čapka, V. Čtvrtlík, K. Kašpar," Št. Nohejl, K. Šufner a Utěšený Frant. Novému výboru byla dána plná moc, aby vedl jednání k získání nového vlastního hřiště. Jistě to byl těžký úkol, ale jak je dále uvedeno, přece se zdařil, sice později, ale k úplné radosti a spokojenosti. Mužstvo v ročníku 1936-1937 ve II. tř. skupina server obsadilo 3. místo a stalo se devátým nejúspěšnějším týmem v okrese Olomouc.

sk cer sk aso

Článek z tisku 1937

oldboy

Článek z tisku 1941 asi k 10. výročí založení

 

Valná hromada 9. ledna 1938 v pořadí sedmá přinesla určité uklidnění a zde zvoleni členové výboru, až na malé výjimky, vedli klub bez přestávky do roku 1940. Po zrušení posádkového hřiště na jaře 1938 se klub ocitl zase bez hřiště. Laskavostí a pochopením SK Olomouc ASO bylo klubu propůjčováno pro zápasy jeho hřiště na Klášterním Hradisku a tam klub odehrál všechny zápasy v roce 1938. Během léta 1938 se situace SK Černovír vyjasnila. Za pomoci Národní Jednoty v Olomouci-Lazcích se klubu podařilo získat na Lazcích od města Olomouce pozemky potřebné ke zbudování hřiště. Klub čekala velká a těžká práce. Úprava hrací plochy, oplocení a stavění potřebných šaten spočívalo jen na bedrech členstva. Kapitálem, který zatím byl k disposici ze sbírek mezi členy a přáteli bylo nutno nakládat co nejšetrněji. Pracovalo a shánělo se s bezpříkladnou obětavostí. S velkou radostí uvítal SK Černovír jarní sezonu roku 1939. Hřiště bylo dobudováno a slouží do dnešní doby! Jak tréninky, tak i zápasy byly hojně navštěvovány diváky. I. mužstvo poctivě bojovalo o první místo v I. B třídě, okrsek Sever a jen smůla v posledním rozhodujícím zápase s SK Litovel 4. června 1939 připravila Černovír o postup do I. A třídy HHŽF. Při rovnosti bodů na prvních dvou místech skončil SK Černovír na druhém místě o skóre rozdílem jediné branky.

 11-zlin 32 14 8 1939

Z deníku Zlín 14. 8. 1939

 

Poněvadž se klubu v té době nedostávalo potřebného kapitálu k zaplacení všech výloh spojených s vybudováním hřiště, byla svolána 15. srpna 1939 mimořádná valná hromada. Na této bylo členstvo informováno o stavu klubovního majetku a o vzniklých pasivech, jež byla poměrně malá. Na apel předsednictva byla uspořádána klubovní sbírka, která plně stačila ke krytí dluhů. Na IX. valné hromadě bylo oznámeno, že klub nemá vůči nikomu žádné povinnosti, tudíž že je úplně bez dluhů. Schůze měla neobyčejně hladký průběh, bylo zde však rozhodnuto rozpustit pro delší nečinnost odbory: lyžařský, hokejový a odbor ženské házené. V roce 1940 bylo sestaveno také žákovské družstvo. Těm nejmenším klub v létě uspořádal I. žákovský turnaj v HHŽF za účasti žáků: SK Olomouc, ASO, SK Hodolany, ČSS Olomouc, SK Hejčín a pořádajícího SK Černovír, který se těšil velkému zájmu obecenstva. Proti jarnímu mistrovství se výkony našeho I. mužstva v podzimních utkáních hodně zlepšily a po ukončení sezóny obsadilo třetí místo se 16 body a pozoruhodným aktivním skórem 51 :17. V této době pracoval výbor ve složení: čestný předseda Jos. Žák, úřad. předs. Frant. Utěšený, 1.místopředs. Karel Procházka, sekr., Jar. Seidl, poklad., Fr. Vajda, hosp. L. Kurfürst, Flor. Bednařík, L. Bažant, Jana a Jos. Pohlídal, Vil. Novotný, Aloise Okleštěk, Jos. Benýšek, Al. Prokop, Lad. Slouka, Ant. Frýdecký, Jana Bzonek, Oto Bezděk, Jindř. Hradil a Jan Kolář. Ve třicátých letech vzniklo na Olomoucku více než 15 nových fotbalových klubů. Bohužel během válečných let starost o sport ustoupila do pozadí a tak obnovení plného chodu klubu přišlo až po válce.

 12-mui1940

1.A mužstvo SK Černovír v roce 1940:
Zleva horní řada: Josef Lorenc, Miroslav Minář, Břetislav Juřina, Jan Rybák, Karel Soldán, Jan Velička, Rudolf Králík.
Zleva spodní řada: Leopold Kurfürst, hospodář František Pohlídal, Jan Hones, Evžen Taraba, Arnošt Pospíšil, Jaroslav Stibor, Jaroslav Seidl – náčelník
 

S blížícím se koncem války byly mistrovské soutěže na podzim roku 1944 zahájeny, ale následné jaro sportu nepřálo. Mistrovské zápasy se nehrály. Mužstva, pokud se sešla, hrála přátelská utkání a na velikonoční svátky byl připraven „Olomoucký pohár“, který se ovšem dohrával až o prázdninách. Zachovaly se jen výsledky fotbalistů SK Hejčín. S Chválkovicemi remizovali 1:1, s Černovírem prohráli 4:7, s Holicí 1:2 a porazili SK Železničář Olomouc 6:2. Až měsíc po válce se uskutečnilo první poválečné utkání. Ve čtvrtek 7. června proti sobě nastoupil nejlepší celek Olomoucka SK Olomouc ASO a XI. olomouckých klubů. Zápas skončil nerozhodně 2:2 po poločase (0:1). Za ASO dal oba góly Slaný, za výběr Olomouce Šén z penalty a Bačuvčík (oba Černovír). Rozhodčí Žouželka, 5.000 diváků. Následně se uskutečnila řada přátelských zápasů, rozběhl se celostátní Pohár osvobození pod pořadatelskou taktovkou ČSF, pro mužstva z nižších soutěží byl rozlosován Župní pohár, byl dokončen Olomoucký pohár. V něm si vedl nejlépe SK Černovír, který předváděl po osvobození výborné výkony. Volné slovo (13. 7.) napsalo: “SK Černovír dnes právem nejlepší mužstvo Olomouce…“ nebo o pár dnů později (18.7): „Po divizním SK ASO asi nejlepší soubor Olomouce – SK Černovír…“. A výsledky této chvále odpovídaly:
SK Černovír – SK Hejčín 3:1
SK Černovír – SK Litovel 10:1 (7:0)
SK Černovír – SK Sparta Prostějov 3:3 (2:1) – branky: Pospíšil 2, Šén.
SK Černovír – SK Dub nad Moravou 10:0
SK Černovír – SK Česká Skalice 6:3 (2:1) – branky: Králík 2, Šén, Pospíšil, Návělek, Šupák.
SK Černovír – SK Rolný Prostějov 9:3 (2:1). Komentář z tisku: Na hřišti na Lazcích byl sehrán 21. července přátelský zápas, v něm domácí nečekaně vysoko porazili úplný divizní tým. (v té době druhá nejvyšší soutěž). Branky :Návělek 3, Pospíšil, Králík a Šupák po dvou.
SK Česká Skalice – SK Černovír 1:5 (0:2) odveta v Čechách.
SK Majetín – SK Černovír 1:7
Po komunistickém převratu v roce 1948 došlo k reorganizaci fotbalových soutěží. Na podzim byly zrušeny všechny soutěže a začalo se hrát systémem jaro - podzim a 10 let stranickým „expertům“ trvalo, než přešli k osvědčenému systému podzim – jaro. Již v roce 1949 vyhráli černovírští II. tř. ol. kraje okrsek „A“ a postoupili do Krajského mistrovství I. třídy. V roce 1950 došlo ke spojení s místní jednotou sokolskou a SK Černovír se přejmenoval na Sokol Černovír. Oddíl kopané tehdy řídil výbor ve složení: Hořák, Horský, Kolář Jan, Kopřiva, Loubal, Petr František, Pospíšil Arnošt, Procházka – místopředseda, Sedlář – pokladník, Seidl – předseda, Špunda J., Šupák, Tesař, Uvízl, Vajda, Žáček, Slouka M., Návělek, Kašpar. V Krajském mistrovství se fotbalisté umisťují na desátém, čili posledním místě a sestupují do Okresního přeboru Olomoucka. V ročnících 1951 – 1954 Hraje Černovír Okresní přebor. V roce 1952 pod názvem Sokol Spofa Černovír obsazuje 5 místo. V roce 1953 pod názvem TJ Jiskra Černovír obsazuje 6 místo. Krátkodobé změny názvu na nařízené komunistickým režimem nemohly ovlivnit rozvíjející se chod fotbalového oddílu, působícího již standardně na hřišti na Lazcích. V roce 1954 po názvem TJ Slovan Farmakon Černovír končí v tabulce na 5 místě. Zajímavé je, že v roce 1955 Slovan hraje již o třídu výše, tedy v Krajské soutěži Olomouc skupina střed, kde končí na 9 místě.

13fiastaresatny

Za mužstvem z roku 1956(po zápase Slovan Černovír - Střela Bruntál 1:1) původní dřevěné šatny.
Nahoře zleva: Vlček, Ospálek, Lorenc, Hrbáček, Nepožitek, Hýbl, Šuranský
Dole zleva: Seidl (předseda), Kopřiva, Šupák, ???, Kop

 

V roce 1956 hraje Slovan Černovír 1. B třídu skupinu střed, kde se umístil na 4. místě. V měsíci březnu 1957 dochází k likvidaci sportovní školy při PDA Olomouc. Zásluhou Karla Soldána st. přichází většina závodníků do mládežnických družstev našeho oddílu. V krátké době doplňují dorost a muže a vytvářejí silnou základnu pro mužstva A i B dospělých. Pod trenérským vedením J. Tesaře, Františka Zahradníka, bratří Josefa a Jaroslava Vlčkových, pak přichází nová vlna talentovaných fotbalistů, jejichž výkonnost dosáhla i ligové úrovně. Současně se sportovní činností probíhala na hřišti i rozsáhlá rekonstrukce areálu, opravy travnatého povrchu a vysázení všech stromů – topolů, které nám však tak trochu později znepříjemňovaly život. V roce 2005 dorostly topoly do takových rozměrů, že s ohledem na bezpečnost hráčů i návštěvníků byly vykáceny. V roce 1957 také přechází fotbalové soutěže na osvědčený systém podzim – jaro. Hrálo se tříkolově to znamená, že se započítával celý rok 1957 a ještě jaro 1958. Slovan se umístil v 1. B třídě střed na 8. místě. V tabulkách ročníku 1958-1959 figuruje Slovan v 1. B třídě tentokrát skupiny jih na 11. místě. V roce 1959 byla také zahájena přístavba zděné umývárny, jako součást dřevěných kabin. Byl to historický okamžik v dění klubu, protože do té doby sloužila jako jediný zdroj pro umývání hráčů a též praní prádla v sousedství tekoucí řeka Morava. V ročníku 1959-1960 se naplno projevila kvalita poválečné fotbalové generace. Slovan Černovír vítězí v  1. B třídě skupiny sever, kdy ve 26 zápasech získal 19 vítězství, 6 remiz, a pouze jedinou prohru. Se ziskem 44 bodů a famózním skóre 103: 18 postupuje do 1. A třídy. V rámci okresu se v tomto ročníku stává 9. nejúspěšnějším týmem.

 

I.B třída „Sever“1959-1960

Pořadí Klub Z V R P Skóre Body
1. Slovan Černovír 26 19 6 1 103:18 44
2. Zlaté Hory 26 15 7 4 70:41 37
3. Slovan Zábřeh
26 13 5 8 64:47 31
4. Baník Šumperk 26 13 5 8 40:34 31
5. Jiskra Jeseník 26 13 4 9 45:40 30
6. Jiskra Rýmařov 26 10 7 9 41:47 27
7. Tatran Litovel 26 10 5 11 56:46 25
8. Spartak Hodolany 
26 10 5 11 43:44 25
9. Česká Ves 26 9 6 11 47:53 24
10. Spartak Šternberk 26 8 6 12 49:51 22
11. Moravský Beroun 
26 7 7 12 50:72 21
12. Slavoj Bruntál 26 8 4 14 50:70 20
13. Sokol Bludov 26 6 5 15 46:93 17
14. Mikulovice 26 1 8 17 25:75 10
 14foto2postupdo 1.a Sestava z roku 1959 - postup do 1.A třídy
Nahoře zleva: Trenér Tesař, Novotný, Muranov, Fiala Jan, Fiala Jiří, Pospíšil,Špunda
Dole zleva: Lorenc, Ficek, Hanousek, Šuranský.
Dále v mužstvu nastupovali: Drápal, Dvorský, Kolmann, Kopřiva, Množil, Nepožitek, Novák, Palla, Rychlý, Smrkta, Spurný, Tichý, Togl, Vlček, Raclavský, Fridecký, Kovařík.

 

V ročnících 1960-1961, 1961-1962, 1962-1963, 1963-1964, Slovan potvrdil svoji kvalitu když v  1. A třídě shodně obsadil 3. příčky tabulek. Ještě umístění Slovanu Černovír „B“ ve III. třídě 3. příčka. V ročníku 1964-1965 došlo k mírnému ústupu výkonnosti mužstva když Slovan obsadil v 1. A třídě 10. místo. Černovír „B“ ve III. třídě 7 místo. Teprve v roce 1965 zásluhou tehdejšího výboru ve složení: J. Tesař, V. Truxa, J. Hanousek, J. Fajt, M. Čohan, J. Nehera, B. Pohlídal, J. Wenzel, J. Rudolf, M. Malčík, L. Nepožitek, L. Stratil, J. Kolář, M. Procházka, F. Veselý, J. Vlček, M. Hilšer, M. Hulík, sezačalo s budováním nových zděných šaten pod vedením O. Malínka za pomoci všech členů a hráčů.. Budovy byly postaveny tak, jak je užíváme dodnes. V ročníku 1965-1966 skončil Slovan pod vedením trenéra Jaroslava Vlčka v 1.A třídě na 5. místě a stává se tak 3. nejúspěšnějším týmem okresu Olomouc. V ročníku 1966-1967 končí Slovan v 1. A třídě na 7. příčce a „béčko“ ve III. třídě 4. Ročník 1967-1968 zastihl Slovan na 9. místě a 1968-1969 pod trenérem Karlem Špundou na 11. místě. Oddíl kopané se podílel vždy i na kulturním životě v Černovíře pořádáním plesů, karnevalů, letních a zimních zábav sloužících jak k pobavení, tak i jako zdroj finančních příjmů pro činnost klubu. Léta 1960 až 1975 lze nazvat nejúspěšnějšími v historii klubu. Velice kvalitní a početná mládežnická družstva působila v krajských soutěžích a přeborech. Mužstvo B startovalo v okresním přeboru. Muži A pak postupně tvořeni špičkovými hráči J. Fialou, K. Špundou, J. Pospíšilem, A. Kollmanem, později vlastními odchovanci povětšině startujícími na vojně za výkonnostní celky Dukly Olomouc, Přerov a RH Bruntál, vytvořili kolektiv, na jehož hru se v neděli ráno jezdili dívat příznivci ze širokého okolí. Na našem hřišti se odehrál i významný turnaj Flora a to za účasti Dukly Olomouc, MŽ Olomouc a dalších nejlepších celků. V sezóně 1969-1970 pod vedením trenéra J. Tesaře a J. Vlčka Slovan Černovír 1. A třídu vyhrál a s 18 vítězstvími, 6 remizami, 2 prohrami, 42 body a skóre 73:23 postupuje do historicky nejvyšší soutěže jakou kdy hrál – HFŽ.

 

I. A třída: 1969-1970 

Pořadí Klub Z V R P Skóre Body
1. Slovan Černovír 26 18 6 2 73:23 42
2. Železárny Prostějov „B“ 26 13 9 4 43:23 35
3. Lokomotiva Šumperk 26 12 8 6 46:34 32
4. Spartak Mohelnice 26 14 3 9 44:37 31
5. Hanušovice 26 13 4 9 62:35 30
6. Spartak Šternberk 26 13 3 10 44:45 29
7. Dukla Prostějov 26 12 4 10 54:43 28
8. Sigma Lutín 26 9 6 11 53:57 24
9. ČSAO Zábřeh 26 9 5 12 42:44 23
10. Spartak Moravia Hlubočky 26 7 8 11 30:42 22
11. Lokomotiva Olomouc 26 6 8 12 29:45 20
12. Agro Prostějov 26 6 5 15 30:53 17
13. Spartak MŽ Olomouc „B“ 26 6 5 15 18:47 17
14. Pramet Šumperk 26 6 3 17 26:70 15



cerusednatrunjaro1971cb

Jaro 1970


brankydavajibodyberou28051970cb

 Stráž lidu 28.5.1970

 

Nejúspěšnějšími odchovanci této éry byli – brankář Z. Mandík (Baník Ostrava), M. Uvízl (Zbrojovka Brno, Sparta), R. Dostál (NHKG Ostrava), J. Haník (Sigma MŽ Olomouc) a další startující na úrovni divizních týmů. Trenéry těchto týmů byli bratři Vlčkovi, K. Špunda, J. Tesař, L. Nepožitek, O. Malínek, J. Michálek a další. Bohužel odliv těchto kvalitních hráčů měl i negativní dopad. Od roku 1974 do roku 1976 jsme neměli dostatek hráčů pro 1. mužstvo. Úroveň klesala stejně, jako rostly finanční potíže klubu, který nedotoval žádný podnik. Sezóna 1970-1971 HFŽ, trenér Šmíd, 26 zápasů, 8 výher, 7 remiz, 11 proher, skóre 31:46, 10 místo. V rámci okresu patří Slovanu 5. příčka v pořadí nejúspěšnějších týmů.

 

52mik16sportka 51mik14sportka

Tah Sportky na hřišti Slovanu Černovír v rámci oslav 40. výročí založení 1. 8. 1971

 

V ročníku 1971-1972 je HFŽ přejmenována na Oblastní přebor. Slovan Černovír získal z 26 zápasů za 5 výher, 2 remizy a 19 proher pouhých 12 bodů. Se skóre 26:69 končí na předposledním 13. místě sestupuje do 1. A třídy. V ročníku 1972-1973 obsazuje Slovan v 1. A třídě 10. místo, 1973-1974 12. místo, 1974-1975 11. místo. V poslední sezóně „starého“ Slovanu Černovír jej nacházíme opět na předposledním 13. a tudíž sestupovém místě tabulky 1. A třídy. Do 1. B třídy však borci Slovanu již nenastoupili. 1. 1. 1976 totiž došlo k nešťastnému sloučení se Sigmou Olomouc a Slovan Černovír přestal de facto existovat. Do 1.B třídy místo Slovanu nastupuje tým Sigma Olomouc „B“.

ÉRA SIGMY ZTS „B“

Od roku 1976 do roku 1984 hrál své domácí zápasy na hřišti Slovanu tým Sigmy ZTS „B“, který vlastně toho roku vznikl a převzal místo v soutěži 1. B třídy po zaniklém Slovanu. Sloučením oddílů Černovír a Sigmy došlo k odchodu mnoha hráčů, funkcionářů a diváků do jiných oddílů nebo do ústraní. S odstupem téměř třiceti let lze říci, že zánik Slovanu (přerušení činnosti) nebyl správným krokem. Hřiště však z mapy fotbalových stánků nezmizelo a fotbal se hrál za velkého zájmu diváků bez přerušení dál. Dokonce se přičiněním původních černovírských funkcionářů a hráčů udržela tradice pořádání sportovních plesů v Dělnickém domě. Připomenutí některých jmen a souvislostí ať slouží jako vzpomínka na tuto dobu „neexistence Slovanu Černovír“.
Funkcionáři, zaměstnanci, příznivci:
J. Gajda – dnes člen dozorčí rady SK Sigma Olomouc a.s., V. Truxa – vedoucí „B“ týmu, Kašlík, A. Vajčner – pokladníci, M. Hanousek – OV ČFS, J. Tesař – správce hřiště, paní Čechová – dresy, šatny, sprchy, L. Stratil – ryby, M. Malčík – rozhlas,
Trenéři:
M. Tihelka – s přestávkami přivedl tým do 1. A třídy a Krajského přeboru, dnes člen výboru Slovanu, M. Máčala, F. Rak, J. Jiskra, I. Čech. Častými návštěvníky hřiště byli trenéři „A“ týmu Sigmy včetně, K. Brücknera
Hráči:
Hráčů se vystřídalo víc než mnoho, přicházeli z dorostu, z lavičky „A“ týmu, noví a zranění na rozehrání a na zkušenou. Z původních černovírských pokračovali: A. Vajčner, P. Petrů, J. Vejmola, J. Čech, B. Juřina, S. Faltýnek, D. Ondráček, J. Pospíšil, J. Tesař.
Z těch ostatních opravdu jen výběr:
Brankáři:
J. Doležílek, J. Kubíček, Z. Šebestík

Hráči:
L. Knap – Baník Ostrava, reprezentant ČSSR, P. Uličný, Jiří Fiala, R. Dostál – odchovanec Slovanu Černovír, M. Kudýn, L. Kučerňák, J. Pučálka, V. Vítek, J. Bejdák, M. Nekuda, L. Jegla, S. Skříček, Z. Houšťava, M. Kodýdek, M. Stejskal, bratří Vodičkové, Vlčkové, L. Veselský a mnoho a mnoho dalších.

OBNOVENÍ ČINNASTI SLOVANU ČERNOVÍR

Sportovní hřiště na Lazcích zůstalo v majetku města a budovy v majetku TJ Slovanu Černovír. Tato skutečnost a potřeba zařazení místních chlapců do sportovního života v naší části předměstí vedla výbor TJ Slovan Černovír k založení fotbalového oddílu reprezentovaného družstvem mladších žáků. V té době se vůbec neuvažovalo o tom, že se naváže na tradici SK a Slovanu Černovír. Výbor pracoval v tomto složení: předseda J. Petřík, členové V. Sediler, J. Malík, V. Rybařík, P. Vanský, L. Hynek, A. Konečný, J. Tesařík. Trenéři byli bývalí hráči Slovanu B. Juřina a L. Seidler. V sezóně 1984 – 1985 ještě obsadilo družstvo poslední místo, postupem doby však chlapci vedení dobrými trenéry a vedoucím J. Malíkem zúročili svou píli a v roce 1987 obsadili 1. místo se ziskem 42 bodů a impozantního skóre 117:7. V této sezóně se rozrostl oddíl o starší žáky, když družstva žáků vedli P. Pliska a M. Drastich. V sezóně 1989 svoji skupinu vyhráli a získali právo postupu do okresního přeboru. Starší žáci vytvořili družstvo dorostenecké, které s úspěchem vedl jako trenér R. Brix. Dvojím postupem se dostalo do 1. třídy HFŽ. V následujícím období vznikla potřeba uplatnění hráčů odrostlých dorosteneckým kopačkám a záměrem výboru bylo opětné vytvoření družstva mužů. Tohoto úkolu se ujal bývalý hráč Miloslav Tihelka, který se stal i trenérem týmu. O sezóně 1993 – 1994 se dá hovořit jako obnově činnosti Slovanu Černovír, když faktickým potvrzením tohoto úmyslu bylo přihlášení družstva mužů do IV. třídy OFS. Mužstvo složené z bývalých dorostenců a zkušených fotbalistů, kteří hráli i vyšší soutěže a přestoupili k nám, vyhrálo s přehledem IV. Třídu OFS a postoupilo zásluhou vlastní i zásluhou dobré funkcionářské strategie výboru až do II třídy, OFS, kde se v ročníku 1994-1995 umístil Slovan na 4. místě.
Ve výboru pracovali: J. Petřík, J. Judasová, R. Doležel, J. Malík, M. Malíková, Z. Langrová, J. Leitgeb, M. Tihelka, J. Kaspar, J. Tuška. Kompletní činnost začínající mladšími, staršími žáky a dorostem startujícími v 1. třídě HFŽ a muži v OP OFS nutila k zamyšlení nad dalším fungováním klubu.
Výbor ve složení z roku 1996 rozhodl o velké stavbě:
1. vybudování travnatého hřiště
2. vybudování tréninkové plochy
3. vybudování klubovny
Nebylo to lehké rozhodnutí, zvláště za našich finančních možností. S pomocí vlastní píle, vynalézavosti a také finanční pomoci ČSTV, Česko-moravského fotbalového svazu, TJ Sigma, Olomouc a našich drobných sponzorů se dílo zdařilo. Máme k dispozici pěkný areál pro provozování našeho oblíbeného sportu od nejmenších až po dospělé, kde v kulturním prostředí můžeme trávit příjemné chvíle i my fotbaloví příznivci. V blízké době můžeme navázat i na sportovní úspěchy minulých let. V dalších letech se podařilo našemu oddílu stabilizovat výkonnost mužstva mužů v okresním přeboru Olomoucka. V ročníku 1996-1997 obsadil Slovan 5. místo ve II. třídě, ale hned v soutěžním ročníku 1997 – 1998 se naskytla nečekaná příležitost postoupit do I. B třídy Olomouckého krajského fotbalového svazu. Po vyrovnaném průběhu soutěže, kdy se bojovalo až do posledního kola se postup povedl. Slovan obsadil v tabulce II. třídy první místo za 17 výher, 6 remiz, 3 prohry a 57 bodů při skóre 56:27. Od sezóny 1998 – 1999 hraje Slovan v I. B třídě bez přerušení do roku 2013, ky postupuje do 1. A třídy.

 II. třída: 1997-1998

Pořadí Klub Z V R P Skóre Body
1. Slovan Černovír 26 17 6 3   56:27 57
2. Sokol Nedvězí 26 17 5 4 78:40 56
3. SK Chválkovice 26 16 4 6 57:39 52
4. MILO Olomouc „B“ 26 12 6 8 52:38 42
5. Sokol Červenka 26 12 4 10 52:42 40
6. Sokol Lužice 26 11 5 10 61:44 38
7. Sokol Štarnov 26 10 7 9 42:40 37
8. Sokol Chomoutov 26 8 11 7 33:41 35
9. Sokol Hnojice 26 8 7 11 44:49 31
10. SK Velká Bystřice 26 8 7 11 30:48 31
11. Sokol Babice 26 8 5 13 33:36 29
12. Sokol Odrlice 26 4 9 13 26:51 21
13. Sigma Lutín 26 4 8 14 38:65 20
14. Sokol Majetín 26 3 4 19 39:81 13

 

 

postup1b1998

Horní řada zleva: Slavomír Bejdák, Špiřík, Hadra, Uhlíř, Malík, Kirschbaum, Vaňák, Hanousek, Skopal, Fojtík, Vybíral.
Spodní řada zleva: Ondrůšek, Kaspar, Kirschbaum ml., Boháček, Dvořák, Sedlář, Gyertyák, Ležící: Šustek
Nepřítomni: D. Gaj, Ševčík, Selucký

 

V červenci 1997 však do fotbalového života Slovanu Černovír zasáhly rozsáhlé povodně, které napáchaly na nově vybudovaném travnatém hřišti nemalé škody. Poškozena byla hrací plocha, zasaženy všechny budovy a zničena spousta archivních materiálů Slovanu. Vše se však podařilo vrátit do použitelného stavu a soutěže pokračovaly dál. Rovněž družstva dorostenců a žáků se adaptovala ve vyšších soutěžích velmi dobře. Dorostenecký celek patřil k nejlepším oddílům v I. A třídě OKFS a každý rok živil naději na postup do krajského přeboru dorostu. Také žáci s přibývajícími počty hráčů zvyšovali svoji výkonnost a od sezóny 1995 – 1996 se, podobně jako dorost, stali důstojnými účastníky I. A třídy OKFS. Pro družstvo mužů byla účast v I. B třídě vrcholem stávajících možností i to však znamenalo velký kus práce trenérů a mladých hráčů. V pro nás premiérovém ročníku 1998-1999 v 1. B třídě obsadili muži 7. příčku. Neplatilo to však o dorostu. Pro ně se stala I. A třída těsnou soutěží a po 1. místu v sezóně 1998 – 1999, pod vedením trenéra Jiřího Pekaře, hráli v následujících dvou letech v krajském přeboru. Bohužel však doplatili na nutnost vytvořit družstvo mladších i starších chlapců, čímž se velmi snížila kvalita mužstev. Následoval sestup zpět do I. A třídy. Byla to však cenná zkušenost do budoucna. Muži obsadili v ročníku 1999-2000 v 1. B třídě 8. místo a stejné umístění zopakovali i v sezóně 2000-2001. V ročníku 2001-2002 se muži v 1. B třídě zlepšili a obsadili 5. místo, které obhájili i v následující sezoně 2002-2003.  Po dvou letech se dorost Slovanu stal opět vítězem I. A třídy v sezóně 2002 – 2003.

 

dorostpostup

Dorost 2002 – 2003, postup do krajského přeboru. Trenér Martin Suchánek.
Nahoře zleva: Z. Brož, J. Vrána, A. Horák, J. Kubáček, J. Damek, M. Špunda, T. Sousedík, P. Láner, O. Petr
Dole zleva: M. Roubal, R. Šana, B. Petrů, J. Lachnit, A. Špička, O. Kühr

I. A třída dorostu 2002 – 2003

Pořadí Klub Z V R P Skóre Body Body
pravdy
Černovír   26  20  83  : 23  66  ( 27 )  
Dolany   26  18  92  : 33  56  ( 17 )  
Bělkovice   26  17  78  : 15  55  ( 16 )  
Hlubočky   26  15  66  : 37  49  ( 10 )  
Libina   26  12  74  : 39  43  ( 4 )  
Štěpánov   26  13  63  : 46  43  ( 4 )  
Jindřichov   26  12  13  59  : 58  37  ( -2 )  
Šternberk   26  11  12  58  : 62  36  ( -3 )  
Nový Malín   26  10  11  67  : 62  35  ( -4 )  
10  Štíty   26  14  26  : 60  30  ( -9 )  
11  Dlouhá Loučka   26  13  40  : 69  29  ( -10 )  
12  Loštice   26  16  29  : 59  26  ( -13 )  
13  Postřelmov   26  21  25  : 120  ( -30 )  
14  Bouzov   26  23  30  : 107  ( -32 )  

 

 

A tentokrát už postup do KP zvládl a oba dorostenecké celky se umisťovali do 6. místa v tabulkách KP. Vrcholem úspěšných dorostenců se stal ročník 2004 – 2005, kdy celek mladších vyhrál celou soutěž a stal se přeborníkem Olomouckého kraje. Trenéry celku byli Jiří Vrána a Radek Palaščák.

 

mldor1misto
Mladší dorost 2004 – 2005, 1. místo v Krajském přeboru
Nahoře zleva: trenér Palaščák Radek, Baran Zbyněk, Kubeš Ondřej, Očenášek Petr, Géc Miroslav, Zsemberi Radim, Pečenka Oldřich
Dole zleva: Smékal Tomáš, Neugebauer Jiří, Kiss Hynek, Fojtík Vojtěch, Omamík Jakub, Vyroubal Petr, Špička Jan.

 

Také žáci se každý rok snažili přiblížit 1. místu v tabulce, jež by znamenalo postup do krajského přeboru. Nejblíže k tomu měli v ročníku 2003 – 2004, kdy skončili na 2. místě, jen s malou ztrátou na první Hranice. V ročníku 2005 – 2006 se však starší žáci pod vedením trenéra Karla Tománka dočkali. Svou I. A třídu vyhráli a stali se poprvé v historii účastníky KP žáků.

 

star ci vtzhoterhot

Postupový tým starších žáků 2005-2006 do krajského přeboru.
Nahoře zleva: Guskovič, Opletal, Sedlář, Beran, Pulkert Z., Daniel, Kelár, Coufal, Švec, Šefčík, trenér Karel Tománek.
Dole zleva: Otta, Maršík, Fiala, Navrátil, Vybíral.
Ležící: Homolka.
Dále hráli: Pulkert E., Zapletal.

1. A třída starších žáků 2005-2006.

Pořadí  Družstvo  Skóre Body  Body pravdy 
Černovír   22  13  94  29  45  ( 12 )  
Hlubočky   22  13  64  41  43  ( 10 )  
Lutín   22  13  79  49  43  ( 10 )  
Vikt. Přerov   22  13  57  26  42  ( 9 )  
Nemilany   22  10  46  26  38  ( 5 )  
Chválkovice   22  10  64  39  38  ( 5 )  
Náměšť na Hané   22  41  44  31  ( -2 )  
Želatovice   22  11  40  39  27  ( -6 )  
Moravský Beroun   22  12  50  51  26  ( -7 )  
10  Nezamyslice   22  10  40  60  20  ( -13 )  
11  Štěpánov   22  16  25  100  10  ( -23 )  
12  Bělotín   22  19  15  111  ( -28 )  

 


V ročníku 2003-2004 došlo v družstvu mužů k malém krizi, kdy bojovali o záchranu v 1.B třídě. Na konec obsadili předposlední 13. příčku a sestoupily poslední Mladějovice. Hned v následujících dvou sezonách 2004-2005 a 2005-2006 pod vedením trenéra Frideckého obsadil Slovan shodně slibná 3. místa. Na přelomu těchto ročníků dosáhlo mužstvo rekordní počet zápasů bez porážky. Od 24. 10. 2004 do18.9.2005 muži neprohráli 21 zápasů. Tuto skvělou sérii ukončily po 328 dnech Kožušany, kde Slovan prohrál 2:1. Větrná smršť v roce 2004 ukázala na nebezpečí, které tvoří přerostlé topoly, tyčící se po obvodu hřiště. Polámané větve představovaly velké nebezpečí úrazu pro hráče, diváky i občany v Tvrdíkově ulici. Proto bylo v zimě 2004/2005 pokáceno 29 stromů. Ročník 2006-2007 zastihl na trenérském postu Milana Vaňáka, který s muži vybojoval 6. příčku v tabulce. V roce 2006 zasáhly Černovír opět povodně, ale hřiště bylo tentokrát zasaženo jen nepatrně. Ihned po skočení soutěží v červnu 2007 se uskutečnila velká akce přestěhování kryté tribuny ze stadionu Sigmy na hřiště Černovíra. Tribuna byla ještě během prázdnin sestavena a v srpnu již sloužila návštěvníkům areálu. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout skvělé manažerské schopnosti Miloslava Tihelky, který celou akci skvěle zorganizoval. Samozřejmě za nemalého přispění mnoha dobrovolníků z řad příznivců i členů klubu.

 tri1

Rozebírání tribuny na spartakiádním stadionu.


tri2

Takto se části tribuny převážely



V následujících letech se mužstva ujímá úspěšný trenér dorostu Martin Suchánek a nevede si špatně. V ročníku 2007-2008 obsazují muži 4. Místo. Během letní přestávky proběhla rekonstrukce šaten. Rozhodčí se přestěhovali do samostatného objektu u brány. Bývalá šatna rozhodčích začala sloužit hráčům a sousedící šatna byla přebudována na sprchy hostí. To vše opět pod taktovkou Miloše Tihelky. V ročníku 2008-2009 muži končí na 6. místě a v sezoně 2009-2010 na 5. místě.



 

Travel Turne Tranzito